Cesta do Indie

 

S několika přáteli a se synem jsme se rozhodli odcestovat na nějaký čas do Indie. Náš cíl bylo poznávat místní zvyky, život v Indii, podívat se zblízka na tak rozporu plnou zemi, o které jsme si ani z tolika informací které jsme získávali, nemohli udělat obrázek. Dostupné materiály a itineráře byly v silných rozporech a kdo viděl natočený film Igora Chauna ,,Cesta do Indie" zahodí již po prvním dílu batoh a pojede raději do Chorvatska. Pak byly další zdroje, které tvrdí, že kdo navštíví Indii, získává bohatství svého pohledu na život , hodnotí co je pro něj v životě důležité a co zbytečné. Proto často po návratu udělá nějaké zásadní rozhodnutí ve svém životě, na které by dřív ani nepomyslel, nebo na něj neměl sílu. Byli jsme zvědaví na všechno, co potká nás ...


 


Po návštěvě indické Dharamsaly, v tak zvaném Malém Tibetu v podhůří Himálaje, jsme pět dnů pobývali v sídle dalajlamy. Snažili jsme se pochopit, jak se sem mohlo dostat tolik tibetských dětí bez rodičů a proč právě teď se zde ztratil další nástupce lámy v podobě asi desetiletého chlapce , který byl z politických důvodů unesen. Všude byly jeho fotografie ovázány žlutým šátkem na znamení smutku. Na naší procházce Dharamsalou jsme procházeli přes nádvoří budovy, kde seděla na zemi tři děvčata a listovala v sešitech. Byla jsem zvědavá, co se učí, tak jsem se snažila s děvčaty domluvit. Pyšně mi ukazovala sešity vyzdobené malůvkami a krasopisně psaný text, kterému jsem se mohla jen tiše obdivovat. Byli jsme zvědaví, jak to ve škole chodí a na otázku ,,to je tvůj sešit?"děvčata odpovídala ,,ne, to je školy sešit." Nechápali jsme. Všechno bylo školy, nic jejich práce, nic jejich vlastní. Později si Vláďa všimnul cedule, že je to škola tibetských dětí bez rodičů. Jak se děti dostaly samy přes Himálaj ? Byl to zvláštní pocit. Žít v zemi jako je Indie, v emigraci bez rodičů a přitom být šťastni že se mohou učit zachovávat identitu svého národa pro budoucí generace které kdo ví jak a kde budou smět žít. Všichni jsme cítili potřebu jim něco dát. Ale vlastně co...? Bonbón nebo snad propisku? I za to byla děvčata očividně šťastná a napsala mi své adresy. Často jsem na toto místo myslela, bylo to přímo sugestivní, ale na to, jak by bylo možné jim trochu pomoci jsem nepřišla. Až za více než půl roku, kdy jsem dotočila DVD ,,Vůně života" mne napadlo spojit příjemné s užitečným část z prodeje DVD dle svých možností věnovat na podporu školy v Dharamsale. To byl začátek .... dnes najdete projekt TIBETAN CHILDERN´S VILLAGES na stránkách www.agenturameta.cz a snažím se informace o této škole šířit dál formou besed, při koncertech i na festivalech. Pokud máte zájem podívat se do této školy, navštivte stránky www.tcv.org.in. kde najdete i číslo jejich účtu kam můžete zaslat případnou podporu.

Obrázek Tibeťánek -

I malá částka může pro tyto děti znamenat mnoho...

Děkuji všem kdo jste na tuto stránku zavítali! Táňa